Sdružení vyškovských cybermetalistů veřejnosti od jistého data prezentováno jako kapela DARK GAMBALLE se po podivuhodném přehodnocení hudebního směřování na již zlidovělé desce "Gamballe" rozhodlo minulý rok nabídnout novou porci své kosmické hudby v podobě alba "Robotory", což byl totem našeho vyprávění na festivalu 99 Records fest ve Bzenci o prázdninách roku 2000. Na závěr ještě přikládáme kompletní příběh desky "Robotory".

Ahoj Jirko, co teď, několik měsíců po vydání Vašeho zatím posledního (a mimochodem dost dobrého) CD "Robotory", pociťuješ? Přesněji, co se ti dnes a denně honí hlavou ?
No já nevím... doufám, že z něj můžu mít dobrý pocit, že to cédéčko je v pohodě. Udělali jsme co jsme mohli a jestli to bylo nebo nebylo dobrý ukáže čas, ostatně tak jako po vydání každé desky. Myslím, že jsme pokročili dál, jak zvukově tak aranžérsky, což vždycky nebyla naše silná stránka, mluvím teda o té aranžérské věci, a to je asi tak všechno, prostě jsem spokojený.

To je fajn, myslím, že máš důvod být plně spokojený. O historii DARK, resp. DARK GAMBALLE toho bylo napsáno už spousta, ale málokdo (spíše nikdo) tuší, co ukrývá závoj věcí budoucích. Nemohl by ses alespoň trochu pokusit poodhalit tento závoj a sdělit nám, co plánujete do budoucna, ať už ohledně koncertů nebo dalších aktivit ?
V podstatě jsme docílili jakýhosi takýhosi zvuku, který se budeme snažit pořád zdokonalovat, a i když jsme teď natočili CD, je jisté, že časem najdeme určitě nějaké ty chyby, ne hráčský ale zvukový, který by šly třeba udělat líp. Co se týče koncertů, mrzí mě, že jsme se tentokrát nedostali na ty velký akce. Mám zato, že kdybychom se v současné podobě měli možnost ukázat na těch velkých akcích, různých fesťácích, že už bychom se v tom vezli, protože mám pocit, že jsme v současné době na tom relativně dobře. Mluvím na základě videokazety, kterou jsem shlídl po křtu našeho cédéčka, takže jsem potom mohl s odstupem času posoudit okem diváka náš koncert. Jinak o prázdninách budeme hrát celé pátky a soboty a poté se dohodneme s klukama, jestli budeme hrát i po prázdninách nebo si zase dáme pauzu, já mám ještě nějaké své plány a ty bych chtěl taky zrealizovat, ale rozhodně budu vždycky upřednostňovat DARK GAMBALLE.

A jak to vypadá s novým albem Blackieho projektu CALES, které by se mělo jmenovat "The Pass in Time" ?
Blackie mě opět požádal, abych nazpíval některé skladby, ale nebudu na tom CD zpívat sám, ke spolupráci byl přizván i Jirka Sládek ze SAD HARMONY, kterého jsem chtěl pozvat i na "Robotory", ale pak jsem se zahloubal do toho procesu nahrávání a následně jsem už nebyl schopen realizovat aranže pro dalšího člověka, navíc jsem se ještě hodně věnoval zvuku CD a prostě nezbyl čas. Jinak na projektu CALES by se měla podílet celá řada dalších hostů. CD by se mělo pravděpodobně nahrávat už v červenci, srpnu nebo září tohoto roku, takže myslím, že do konce roku by se mělo už objevit venku a garantuju Vám, že to bude super, doma mám nahraných několik věcí, které jsme dělali jako předdemo a je to fakt šupa.

Zvolit si jako jazyk svůj vlastní jazyk je opravdu chytré, ale v hlavě si pohrávám i s myšlenkami, že prostě nemáte nic kloudného k zpracování, tak z hlavy hážete nějaké šílené slovní spletence, nebo že používáte zpěv jako klasický hudební nástroj, v němž jsou slova formulována přesně tak, aby perfektně zapadla a nenásilně rozšířila svým působením hudbu. Tvůj postoj by mě celkem hodně zajímal.
No, není to tak. Mluvil jsem o tom už po "Gamballe" a mluvím o tom zas. V tom projevu je ukryta naprostá svoboda, je to prostě FREE, je to styl, kdy můžu vyjadřovat jakékoliv emoce slovy, které mě napadají přesně na tu muziku. Já nemusím řvát nějaká slova v češtině nebo angličtině, ta slova v gamballštině pro mě znamená určité emoce. Každé to slovo má své místo, nejsou to žádné bláboly účelově vybrané k hudbě, to bych nechtěl a nikdy dělat nebudu. Angličtina mě omezovala do té míry, protože na tom nejsem anglicky tak dobře, abych dokázal myšlenky přenést, abych dokázal akcelerovat v určitých situacích, abych dokázal emocionálně nastínit určitou sílu té pasáže.

Takže se dá gamballština vnímat jako emoce a myšlenky transformované do slov.
Přesně, myšlenky transformované do slov. Náš jazyk má svoje písmo, má svůj řád, ale hlavně jde o ty myšlenky transformované do slov, do emocí. V podstatě totální emocionální souznění s hudbou. Já k té muzice nemůžu zvolit jiný slova, to nejde, jsou tam prostě ta slova, která tam jsou a žádná jiná tam být nemohou.

Jak jste se vůbec dostaly k světu jménem Gamballe ? Začalo to tuším už albem "Zyezn Gamballe & Mental World" z roku ´93.
"Zyezn Gamballe & Mental World" byla ještě v podstatě prdel, byla to slova, která donesl Pepa a nám se to hodilo. Ale když jsem měl potom svoje nějaké snové vnuknutí, nechci ze sebe teda dělat nějakého Ježíše Krista nebo něco takového, ale měl jsem prostě určité sny, které jsem zrealizoval na papír a toť vše. Použil jsem civilizaci, kterou jsem stvořil a která se jmenuje Gamballe.

Bereš to spíše jako produkt své fantazie nebo jako příběhy s řekněme reálným základem, které se někde a někdy staly ?'
Nikdo neví co jsou sny, nikdo neví co se ti děje v hlavě. Jsou to určité myšlenkové pochody, kdy ti mozek přehrává určité situace, které se staly nebo jsi je někdy viděl ve filmech. Mně se prostě tady tyhle věci zdály ve snech a jestli je to skutečnost nebo není, to už je jedno. Asi bych se ale přikláněl k té fantazii než k příběhu, který se skutečně stal. Ten náš vesmír je v podstatě soukromý a my do něj prostřednictvím našich desek dáváme nahlédnout lidem, kteří o něj stojí a kteří jsou schopni ho pochopit.

Je známo, že jak "Gamballe" tak "Robotory" se natáčelo v Shaarku, kde to v poslední době opravdu žije. Ptám se proto, protože poměr klasické nástroje (rozuměno kytary, bicí a basa) a samply, vesmírné zvuky a pazvuky se na "Robotory" dostal do pozice 1:1 a protože Shaark trochu znám, nedovedu si představit, jak tam probíhala práce s těma elektronickýma mašinkama. Vyskytly se nějaké komplikace nebo bylo vše naprosto pohodě ?
Já si myslím, že jsme byla jedna z prvních a na dlouhou dobu asi i jedna z posledních kapel, která tam pracovala takovým způsobem, jakým jsme tam pracovali my. Pavel Hlavica se na to velice dobře připravil a v podstatě jsme fungovali tímto způsobem, že já a Tomáš, i když musím dodat, že já jsem v tu chvíli působil pouze jako určitý produkční, ne abych tam nějak zapuzoval rodící se nápady, ale prostě jsem měl velice přesnou představu, jak co má znít a svým působením jsem se snažil to do tady téhle představy nasměrovat, a Tomáš tam byl z toho důvodu, že pokaždé, když jela nějaká věc, tak synchronně s tím jely automatický věci a klávesy, což byla dost piplačka. Stalo se nám třeba, že jsme měli věc, která byla nahrána všemi členy kapely a ve výsledku zbylo z původního materiálu 50%. To co zbylo se prostě vymazalo nebo se nahradilo něčím jiným, k vytvoření zamýšlené podoby skladby to mnohdy bohatě stačilo. Hrozně rádi bychom sehnali nějakého zaběhlejšího producenta, ale vzhledem k našim financím to asi nebude možné. Požádal jsem např. Jirku Urbana z ARAKAINu, protože myslím že ARAKAINi zvuk udělat umějí, jestli by nám nechtěl produkovat novou desku, poslal jsem mu materiály, promo dema, desku "Gamballe" a Jirka mi zavolal, že už to má svůj ksicht a že by nám stejně víc pomoct nemohl.

Jak vlastně došlo k přibrání Tomáše do kapely ? Byl prvotní záměr dostat do hudby syntetické věcičky nebo to časem vyplynulo ?
Víceméně jsme chtěli dostat klávesy do hudby, jenže Tomáš to pojal takovým stylem, že nakoupil aparáty za obrovský peníze na dělání opravdu skvělých věcí, ale nejde o to, že nakoupil aparáty a teď je jako budem používat, protože stály balík peněz, ale je to člověk, který perfektně zapadl do lidského myšlení kapely. My jsme totiž dlouho nemohli najít člověka, který by k nám zapadnul. Věci, které nesou na desce stopu kláves, samplů atd. jsou prostě jeho výrobky, možná v některých případech trošku transformovaný, trochu obměněný, ale je to vše produkt jeho mozku

A nějaký ještě bližší hudební kontakt s jeho mašinkama neplánujete ?
Máme v plánu zrealizovat projekt, který se jmenuje SCHWAINE RAIN, což bude projekt s elektronickými bicími, přičemž na živo asi vezmeme Pepíka, bude tam šestistruna bezpražcovka, kontrabas a šestistruna pražcovka basa. Na každou skladbu vezmeme asi jiného kytaristu, zpěv bude v češtině a bude to taková hodně tvrdá elektronika.

A když už jsme u těch elektronických záležitostí, máš nějaké svoje oblíbené elektronické kapely, resp. kapely s elektronikou koketující ?
Na to je specialista spíše Tomáš. Já jsem třeba hodně ulítl v roce ´92 na elpíčku "Soul of a New Machine" od FEAR FACTORY, kterým se pak povedlo ještě album "Demanufacture", které bylo taky bombové, no a potom už se tak nějak vezli na tom, co vymysleli, což se dá pochopit, protože dvakrát vymysleli úžasný elpíčko. Z dalších elektronických kapel mám hodně rád FRONT LINE ASSEMBLY, jejichž "best of" deska je fakt super, dál pak soundtrack k filmu Spawn, který je rovněž super, dost dobrý je i "Mechanical Animals" od MARYL1N MAN5ON. Nejsem ale posluchač vyloženě elektronických kapel, i když třeba taková Björk, Massive Attack..., čím jsem starší, tím můžu strávit čím dál více různé hudby.

Obal "Robotory" je celý vyveden v chladném kyber stylu. To Vám ty technické věcičky fakt tak učarovaly nebo se jen nějak snažíte najít téma odpovídající hudbě ?
Vrátím se do devadesátého třetího roku, kdy jsem běhal po továrně ve Vyškově a nahrával jsem na Technicse přes kondenzátorový mikrofony zvuky, který se následně objevily na albu "Zyezn Gamballe & Mental World" a možná tam ty zvuky někteří lidi nezaregistrovali, ale jsou tam opravdu původní zvuky z továrny, rysy, brusky a podobně, které jsou v té muzice zamontované. K továrně jako takové, tomu bordelu co nás obklopuje, nemám záporný vztah, my v tom prostě žijeme a jako DARK GAMBALLE to roubujeme do muziky. Já mám rád přírodu, ale jednou prostě žijeme mezi stroji, žijeme v bordelových sídlištích a o tom naše snaha je, reflektovat to, co se děje tady kolem.

Nad obalem jsem proseděl snad několik hodin a musím říct, že úvodní obrázek je fakt dost dobrý, ale bohužel nemohu jen chválit. První co je fakt bída jsou Vaše fotky, které maj celkem bídnou kvalitu, a to druhé není ani tak zápor, spíš "podivnost". Jde totiž o texty, které jsem si teda přečetl (a jednoho krásného večera v jistém blaženém stavu i zabékal), ale vzhledem k jejich relativní "nesmyslnosti" jsem z nich vůbec nic neměl (a myslím že nejsu sám), takže se jedná o zbytečně zaplněný prostor, který by mohlo nahradit něco jiného, např. nějaký hyper kyber a já nevím jaký ještě krutý obrázek, podrobněji popisující děj díla "Robotory".
K "Robotory" byl, stejně jako ke "Gamballe", napsaný příběh a chtěli jsme, aby byl na CD uveden jak anglicky tak česky, jenže jsme nestihli udělat takový anglický překlad, který by dával smysl a byl pro toho např. Američana stejně slangový jako pro nás. Ale ten příběh k "Robotory" jsme rozhodně nezahodili, do měsíce se objeví na internetu (rozhovor byl pořízen 8.7.), adresa je gamballe.miesto.sk. Mimochodem ta stránka je dost dobrá, udělal ji pro nás jeden kamarád a já se postarám, aby dál bezchybně fungovala. Ale k příběhu. My jsme byli na "Gamballe" hodně napadáni, že ten příběh je hodně zavádějící, že nedává žádný prostor fantazii, tak jsme zvolili tu druhou možnost, člověk poslouchá hudbu, studuje texty a je nucen nad tím přemýšlet, o co vlastně na tom albu jde. Ty fotky, o kterých jsi mluvil a který ti připadají mizerný, se mi líbí a jsou takový správně mrtvolný. Byl to prostě záměr, i když po technické stránce se mi na nich třeba nelíbí, jak jsou ořezané atd.

Můžeš prozradit alespoň střípek z příběhu ?
Je to celý o tom, že člověk, který přežil Dark Gamballe, ten Gambi, přežil i popravu nějaké čety v budoucím čase a dostal se na poušť, kde byly jedny dveře, na kterých byla hromada nápisů a ten největší byl "Vítejte v prdeli". A on otevřel ty dveře a dostal se do prdele. A o tom vlastně celý ten příběh je. Jak jsem říkal, vše se objeví na té internetové stránce.

Neláká Vás ten příběh rozvinou pomocí nějaké obrazové formy, řekněme comicsu ?
To nás velice hodně láká, jenže v dnešní době každý nápad obsahuje i finanční stránku věci. Ty vymyslíš comics, ty ho potřebuješ zrealizovat, nějak vydat. To znamená zaplatit tiskárnu, zaplatit vydavatele atd. O tom si musíme promluvit s lidma, kteří nás zastupují na téhle desce, tj. s firmou Redblack, a zeptat se, jestli by byli ochotni to vydat. Máme dokonce i lidi, kteří by byli schopni ten comics velice dobře nakreslit, ale je jasný, že pokud půjde o nějaký větší projekt o dvaceti třiceti stranách, jako by si příběh "Robotory" zasloužil, tak to nepůjde dělat zadarmo. A pak udělat dvaceti třiceti stránkový comics a dávat ho k cédéčku je hodně riskantní záležitost... To záleží v podstatě na Redblacku, jestli do toho budou chtít investovat peníze. My o tom ale přemýšlíme už hodně dlouho.

Zajímalo by mě, jak je možné, že se skladba "Strange pain" objevila na Vašem počinu už tuším potřetí, pokaždé v nezaměnitelné podobě a v perfektním provedení (poprvé se objevila na CD "Under the Bottom" z devadesátého šestého roku - pozn.autora)?
Můžu říct, že v současné době děláme už na čtvrté verzi, která bude čistě jenom na španělky a s automatických bubeníkem a výsledek se samozřejmě objeví na dalším CD. "Strange Pain" je takový náš nekonečný příběh, což je konec koncům napsané na obalu CD "Robotory".

Posraný svět servírujete na "Robotory" hned dvakrát a pokaždé je to síla. Tipnu si, že jste udělali dvě verze a protože jste nevěděli kterou tam dát, tak jste tam dali obě dvě, je to tak ?
Čtyřka "darkovská" chtěla od začátku udělat verzi tvrdou, klasickou a jenom ji přišperkovat nějakýma zvukama. Tomáš ale sám od sebe vymyslel verzi svoji, která byla taky super a tak jsou tam nakonec obě dvě. Nechtěli jsme dělat dvě verze, vyplynulo to prostě ze situace.

A která verze se ti zamlouvá více (mně bezpochyby ta druhá) ?
Těžko říct, na tohle nejde nějak kloudně odpovědět. Jako jejich "otec" je mám rád obě úplně stejně.

Redblack na Vás zjevně sází a doufá, že se hudba dostane pokud možno mezi co nejvíce lidí. Jak to vidíte, myslíte že se po Vás ohlídnou i lidi z jiných sfér hudby ? Předpoklady k tomu máte.
To je otázka. Zjistil jsem, že "Robotory" určitě zaujme lidi z jiných sfér. Potkal jsem člověka, co poslouchá hip-hop, různý černochy a pustil jsem mu "Robotory". Pak když sem se ho zeptal, co na to říká, tak že čtrnáct dní neposlouchal nic jiného a že se mu to dost líbilo. Co se týče Redblacku... My jsme měli vždycky takový problém - deska vyšla, nějakým způsobem se prodala, pak vyšly rozhovory a recenze, a firma pak zkrachovala a bylo hovno! A ve chvíli, kdy se lidi začali o desku opravdu vážně zajímat, už nebylo prakticky co prodávat. Líbí se mi, jak Redblack zamakal pro ROOT, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY a jestli takhle zamaká i pro nás, tak myslím že se na "Robotory" nějak drasticky neprodělá.

Dík za odpovědi.

- Michal Fridrich -

Website www.redblack.cz


ROBOTORY

Na zcela zaplněné chodbě prosycené pachem potu, moči, lizolu a depresivní beznaděje se bez jakého-koliv varování rožnulo světlo a oslepilo mě.

"Xarxo Santi řečený Gambi?" : otázal se mě hrbý hlas vycházející ze zmutovaného mražáku. Přikývl jsem. "Vstaň a pojď se mnou." Rozeznal jsem siluety přede mnou. Mohly uplynout asi dvě minuty od doby, kdy jsme vyšlil. "Stůj" :zavolal kdosi. U nohy jsem cítil teplý přerušovaný dech. Byl to asi dech jednoho z "domácích mazlíčků" zdejších vykonavatelů spravedlnosti. Až jsem si mohl toho sráče prohlídnout, pochopil jsem, že tomuto monstru utéct je holá blbost. Na prostranství, kam nás odvlekly, bylo ještě asi osm vězňů a několik chlapíků ve všemožně slátaných uniformách po zuby ozbrojených různými druhy zabíjecích stříkaček. Postavili nás do řady před velkou betonovou díru, která kdysi sloužila jako nádrž na vodu do chladících věží jaderné elektrárny. Ti hajzlové mě chtějí oddělat, to přece není možné, žádný soud, žádný výslech, jenom rozsudek. Přišlo monstrum, které vypadalo, jako když se slon a žirava srazí s vlakem. Kolíbalo se a z jakoby železného penisu mu neustále kapala jakási tekutina, která mimo to, že smrděla jako rybářova plechovka na žížaly, dělala malé díry v zemi. To něco zvedlo svou zbraň a začalo stříkat tekutinu. Zasáhlo mě to do ušního laloku a já padal dolů do jámy. Padal jsem celkem dlouho, ale překvapivě jsem dopadl do měkkého. To měkké však příliž připomínalo smrad z jatek. Uvědomil jsem si, že je to jáma, stejná, kterou popisovaly staré knihy jako Jámu smrti v koncentračních táborech. Kdysi jsem si myslel, že to všechno jsou nadnesené povídky. Hovno, je to pravda! Vedle mě žuchlo další tělo a další. Zkoušel jsem šeptat, ale nikdo mi neodpovídal. Pokusil jsem pohnout nohou nohou, pak druhou a postupně jsem vyzkoušel všechny orgány. Jediné co mi chybělo byl spodní lalůček ucha hmm... dobrý, ale co teď. Uslyšel jsem hlasy a jednotlivé výstřely. Z dálky se blížila strašidelná světla baterek. Kurva oni si to snad jdou pojistit. A tak jsem měl pravdu. Podařilo se mi odhodit jedno tělo, pak druhé a další. Až se vytvořila malá jáma z lidských a jiných těl. Práci mi stěžoval fakt, že jsem se nemohl narovnat, aby mě ti sráčové neviděli. Lehl jsem si dovnitř a když jsem se naposledy nadechoval a stahoval na sebe ta těla, něco mi napadalo do pusy. Byl to buď nějaký binec z kapes nebo červíci starající se o rozklad svého hostitele. Chtělo se mi zařvat hnusem, ale musel jsem to vydžet. Hlasy a výstřely už byly slyšet zatraceně blízko a pak se postupně vzdalovaly. Vydržel jsem v tom smradu ještě hodinu a potom se mi podařilo vylézt. Za chvíli se objevili páběrkáři, jak jsem si je pojmenoval. Odkud vylezli, nebo kde se vzali se mi nepodařilo zjistit, jednoduše tu byli a okrádali mrtvé o co se dalo. Blonďatý kluk s ksichtem připomínajícím jeden velký vřed si sedl kousek ode mě a snažil se uříznout ruku ležícímu chlapíkovi. Zvuky, které to pižlání vydávalo jsem si klidně mohl odpustit. Když se mu podařilo oddělit ruku od zápěstí, vytáhl zmaštěný sáček a dal do něj ruku i s řetízkem, pak se na mě usmál nebo zašklebil - to nešlo z toho jeho ksichtu poznat, hlasitě si zasral a šel dál. No výborně, vypadá to, že přeci jenom bude sranda. Prošel jsem celá ta jatka a vyšel dál. Cesta byla převážně kamenitá, občas posetá trnovými keříky. Předemnou se objevily dveře, které vyrostly uprostřed krajiny. Byly na nich desítky nápisů. Zaujal mě obzvláště jeden z nich. který byl nejkřiklavější. Stálo na něm"VÍTEJTE V PRDELI!!!".

Otevřel jsem dveře a ocitnul se v růžově zabarvené světelkující chodbě, která se neustále vlnila a pulzovala jako žabí stehýnko pod elektrickými šoky. Po stěnách lezli brouci. Když jsem si je blíž prohlídl, jistil jsem, že tihle brouci jsou modely matchbox autíček s krysím ocasem a malými zobáky na předku. O kus dál jsem zaslechl rytmické bubnování a mnohohlasý chorál, který se zvyšující intenzitou rostl a byl stále blíž. Achrme, sokar, ase, kory, chre, satox, robotory. Za chvíli dosáhl obrovské intenzity. Snažil jsem se zacpat si uší a zvuk mi pronikal všemi póry kůže a částečky mnou prolízaly jako neviditelné rakovinové pijavice. Ryk se mi spojil v jednu masu zvuku, která náhle ustala v křišťálové ticho. Chodba se rozšižovala až se mi jednotlivé stěny ztratily z dohledlu. Obrovská tepající masa. Organickými a mechanickými věcmi a vlákny vytvářela morbidní šapito. Všechny formy života se povalovaly kolem, mlčely a se zaujetím sledovaly veliké pódium vypadající jako vařené prasečí plíce. Na scénu vyšel šašek-uvaděč. Místo zvuku jen chroptěl a obecenstvo začalo volat "uharo uharo" a pokud se to dalo takhle popsat tvářilo se spokojeně. Šašek si vrazil do každé nosní dírky dvda prsty a natahoval je směrem nahoru. Křupnutí nosní přepážky a zvuk praskající kůže byl slyšet až ke mě "uharo uharo". Jeho obličel se změnil v krvacející hmotu. Dál bylo slyšet jen praskání obratlů až se mu podařilo vytvořit jávěrečnou organickou rubikovu kostku "uharo uharo". Všichni skandovali a šašek se miezi tím rozpustil na zelenofialovou hmotu a stekl do předních řad. Bylo mi z toho zle, tak jsem raději vyrazil pryč od šapita. Tak to byl můj první den.

Něco se změnilo. Nevěděl jsem rpč mám tenhle pocit, ale hluboko uvnitř mi bylo jasné, že se stalo něco co podstatně změní můj život. Přišlo něco zlého. Mám pocit že si pán báh s námi vytřel prdel a zahodil nás. Posadil jsem se na zem a hleděl jen tak před sebe. Prostě někdy mívám tyhle pocity. Vzpoměl jsem si na Xuxu. Sakra jak mi chybí. Se zenskou žít člověk nemůže, ale bez ní to taky nejde. Rozešli jsme se bohužel ve zlém. Její kamarádka Gerach mi dávala nejevo, že kdybych potřeboval změnu, je mi kdykoliv a jakkoliv k dispozici. Byla dobrá, ale tak nějak jsem měl radši, když jsem si mohl ženskou zbalit sám. Takže jsem na ni kašlal. Byla čím dál tím víc vynalézavější a bohužel mi začínalo docházet, že můj druhej mozek o patro níž by si asi dal říct. Na konec to dopadlo klasicky, sjel sem se jako pytel, ona začala vykládat nějaký kecy a vše skončilo u ní v posteli. V nosi přišla Xuxu, která chtěla u Gerach přespat a všechno bylo v hajzlu. Skoušel jsem to s ní nějak skoulet, ale výsledek byl o ničem.

Zase jsem vstal a putoval bez cíle. Zem začala pulzovat až se otřásalo jako při zemětřesení. Nebyl jsem schopen normálního kroku aniž bych nespadl a skončil v neustávajících kotrmelcích. Něco mě chytlo za ruku "drž se" :ozvalo se. Táhlo mě to do malého výklenku. Zemětřesení se zesilovalo a chodbou se prohnala obrovitá tmavá hmota vyplňující celý prostor. Zmizela stejně tak rychle jako se objevila. S ní zmizelo i zemětřesení. "Čau já jsem Savadulari" :pozdravila mě celkem sympatická osůbka, dleší vlnité vlasy, nervózní, roztěkaný a chvílemi ironický výraz, vůbec žádné kozy, ale pěkná štíhlá postava. "Kde to vlastně jsem?" "Jsi v prdeli, v prdeli hochu to jsi nepochopil?" "Děláš si srandu né?" "Mylslím, že ani trochu. "A čí to je vlastně prdel?" :zeptal jsem se. "Je to prdel našeho světa." "Prdel světa?" "Jo, prdel světa!" "Myslíš jako doopravdovskou prdel?" "Jo normální prdel, kaďák, srandu, dělo, džuznu, prdelku, prcinku, květáček, no prostě prdel." "A to co se dělo před chvílí bylo co?" "Ty jsi normálně úplně blbej, k čemu asi služí prdel?" "Jasně, jasně havně už žádný dětaily prosim tě. Dá se vodsud nějak dostat?" "Jo ale není to vůbec jednoduché. Co je tam venku ti neřeknu. Cesty jsou dvě: vrchní a dolní, ale nikoho, kdo s prdele odešel, jsem vícekrát neviděla. Pojď půjdem ke mě, ale musíš si prvně natřít dlaně a podrážky touhle mastí. Je to kvůli klouzání." Ta její pasta vůbec nebyla marná, druhou věcí, kterou jsem zachybtil bylo, že Shavadulari nenosí kalhotky a má ty největší pyšťoury jak jsem kdy viděl, úžasný dárek přírody, hotový hlávkový salát. Její pokoj byli asi čtyři plachty ze světelkujícího materiálu, pár kostek a jinak se věci válely jen tak na zemi. Shavadulari mi podala misku se žlutou hmotou. "To je gurfy, dej si, je to fajn." Zkusil jsem prvně jenom kousek. Mělo to zajímavou chuť. Něco jako biftek na bonparách s tatarkou. Takhle nějak to chutnalo. "Co? Dobrý?" :zeptala se. Seděla naproti mě a úplně v klídku si hrála se svými lístečky. "Jó dobrý" , řekl jsem a díval se na ní jako by mě zhypnotizovala kobra. Usmívala se. Byla asi ráda že mi chutná. "Dáš mi do desítky?" zeptala se. "Co?" "No jestli mi dáš do desítky?". Hleděl jsem na ni a vitrína mojí zkaženosti se otevřela dokořán. Shavadulari se otočila, zhodila blůzku a moje oči opustily svoje důlky. Asi deset čísel od konce štíhlého krku měla první pičku a pod ní dalších dvanáct kundiček rozdílných barev a tvarů.

Kdybych viděl slona lítat a koně šplhat po laně, překvapilo by mě to míň. "To je přesila!" řekl jsem. Nechápavě se na mě podívala. "To nic", řekl jsem, "zvyknu si, toho si nevšímej." Sakra to byl rachot. Dvojka, šestka, třináctka, super, super.

Nejednou se ozvalo bzučení. Mezi plachty vlítl komár ve velikosti pěkně vypasené pra-vážky. V nožkách držel samopal a pištěl. Vemte na to jed, že pištěl opravdu hodně. "Bacha, to jsou Mistorexové" :řekla Savadulari a snažila se strhnout jednu z plachet, kterou potom používala na svoji obranu. Mezi tím přilétali další Mistorexové. Dostal jsem zásah do krku, z ranky se zakouřilo, ale nijak zvlášť to nebolelo. Do místnosti přijelo malé autíčko, které řídil další komár. Ten, který seděl vedle něj držel malou pancéřovou pěst. Vystřelil. Vzduch zaplnil smrad spáleného masa a chlupů. Uvědomil jsem si, že ten co smrdí jsem já. Na stehně jsem měl centimetr hlubokou díru a srala ze mě krev. Po autíčku jsem hodil kostku a další dva, nebo tři komáry se mi podařilo srazit a rozšlapat. Bylo to stejně účinné, jako cedníkem přenášet přehradu. "Zdrhejme", řekla Savadulari. Beželi jsme chodbami pronásledování bzučením a štíplavými střelami. Mostorexové nás ještě chvíli naháneli, ale po tom si asi našli jiné zoufalce, protože jejich počet neustále klesal až zmizeli docela.

Zastavili jsme a Savadulari se svezla na zem. Ošklivě krvácela z krku a byla bílá jako papír. Stěny chodeb začaly ožívat a dýchat vlastním životem a podlaha se otřásala čím dál tím víc. "Vstávej, musíme se schovat", křičel jsem. "Jsme příliž daleko, tady není kde", řekla Savadulari. "Pojď aspoň se pokusíme kurva..." Sotva jsem to dořekl, tak nás "něco" nabralo a šílenou rychlostí hrnoulo do předu. Ztratil jsem pojem, kde je nahoře, dole, v pravo, v levo. V hlavě měl černo a mizel neznámo kam.

------> pokračování příště <------

jsme lidi